URAN

Můj muž byl poté, co v mládí ještě jako kněz katolické církve přečetl z kazatelny Pastýřský list, odsouzen do pracovního tábora do Jáchymova. V cele bylo šest postelí, na kterých spalo dvanáct lidí. Vodu neměli, jen splachovací záchod. Ale chlapi se vycvičili, že v jednom čase vykonávali potřebu, aby pak umyli záchod a z něj pak brali vodu. Všude byly krysy. Vězně ponižovali, jak mohli, a mlátili je strašně. Věděli, že tam sedí kněží, tak jim na Velký pátek dávali karbanátky, a když to nesnědli, hned měli důvod je zase potrestat. Zavírali je často na samotku, třeba před prvním májem, aby někde něco neprovedli. Tam se nedalo stát, mohli být jen skrčení, ani záchod tam nebyl, ani jim nedávali vodu. A když se vrátil na svobodu, tak říkal, že bude jíst cokoliv, jen těstoviny už nikdy. J. V. / *1933 / manžel seděl v těžkém kriminále v 50. a 60. letech